Procházka Prahou, pouť, těla a lush

Po nějaké době mi zase 24.2. večer přijela Irenka. Z práce jsem rychle běžela na poštu a pak jen čekala na tramvajové zastávce až přijede. Měla jsem trochu obavu jestli trefí, protože jsem si pro ni díky práci nemohla dojet na Anděl. Zvládla to na jedničku.  Dorazila okolo 19. hodiny a řekly jsme si, že si půjdeme ještě sednout na dort a kafe. Skončily jsme v obchodním domě Vivo a sedly si v cukrárně Hany Bany, kde jsme si daly výborný dort s cappuccinem.

V sobotu ráno jsme posnídaly Milky way cupcaky s makronkami a pomalu se chystaly na cestu do centra Prahy. Původně jsme chtěly hned na Václavák, ale v metru jsme plány změnily.

Vystoupily jsme na Vyšehradě, že se chvilku projdeme, něco nafotíme a navíc bylo krásně. Počasí nám skutečně přálo, což bylo moc fajn. Nasávaly jsme sluneční paprsky a potloukaly se okolo Vyšehradu.

Byla škoda se vracet zpět na metro, tak jsme to vzaly přes náplavku směrem ke Karlovu mostu. Po cestě jsme zvládly udělat několik dalších fotek (hlavně Iren) a vyfotila jsem i tři turistky, které mě prosily o fotky na mobil a foťák. Ten den jsem si připadala jak v jiném zaměstnání. Fotila jsem nejen na foťák a mobil, ale i na foťák a mobil Iren :D

Dalším cílem byl Hrad. K Hradu jsme šly okolo půl 12, tak jsme se zastavily ještě na oběd v mekáči, protože Iren musela nutně na wifinu

Posilněny jsme pokračovaly vzhůru k Hradu. Když jsme nakonec viděly tu frontu, co čekala na vstup, protože díky zvýšené bezpečnosti pouští lidi postupně po zkontrolování, zda u sebe nemají nebezpečné předměty, jsme to vzdaly a šly směrem dolů k metru po schodech s krásným výhledem na Prahu.

Další zastávkou byly Holešovice. V sobotu akorát začala pouť, tak jsme se šly podívat. Původně jsme šly na výstavu Body the exhibition a měly jsme ještě čas. Koupily jsme si lístky předem na určený čas. Koukly jsme tedy na pouť a daly si cukrovou vatu.

Přišlo mi, že letos je tam méně atrakci než jiné roky, ale jelikož jsme říkaly, že jdeme na výstavu, tak nás pustily bez lístků dovnitř, bylo mi to jedno. Prošly jsme celou pouť a vydaly se směrem k výstavě.

Menší rada teď pro ty z vás, co se chystáte na výstavu. Vpouští se dovnitř po půl hodinách. Je tedy lepší si koupit lístky na internetu na určitou hodinu. Stály jsme tam čtvrt hodiny před půl 3, kdy jsme měly jít dovnitř a na pokladnách prodávali vstupenky až na půl 4.

Chvíli před půl nás pustili dovnitř, ale stejně jsme ještě okolo půl hodiny čekaly ve frontě. Zdržovalo se to tím, že si musíte odevzdat věci do šatny. Zrovna tohle mě dost zarazilo, protože jsme tam musely nechat i kabelky. Vtipné bylo, že si mě holka v šatně spletla s nějakou Jindřiškou a já na ni koukala jak na debila, odkud se známe :D
Výstava byla dost zajímavá. Měla jsme z toho trochu obavy protože vidět krev, orgány a takové podobné věci mi nedělají dobře. Bála jsem se vzduchu jaký tam bude podle toho, co jsem četla od lidí, kteří byli na výstavě před lety.
Jestli jste na tom podobně jako já a jste na vážkách, nebojte se toho a výstavu navštivte. Nic to se mnou nedělalo a bylo zajímavé vidět, jak naše tělo vypadá uvnitř. Jak velké jsou jednotlivé orgány, co všechno mají na starost a podobně. Velmi zajímavý byl růst plodu, to mi přišlo hodně zajímavé vidět a v normálním životě se s tímto tak lehce nesetkáte, pokud neděláte ve zdravotnictví. Iren je zdravotní sestra, takže všechno zná jak to vypadá a funguje, ale i přesto se ji to moc líbilo a má pozitivní zážitek.

Předposlední zastávkou bylo hračkářství Hamley's a opět mekáč, kde jsme nějakou dobu poseděly. Už jsme byly dost vyřízené, protože jsme od rána skoro jen chodily.

Úplně posledním bodem našeho sobotního plánu bylo Palladium. Prošmejdily jsme pár obchodů, očichávaly si parfémy v parfumériích a zašly si na dortíček s kafíčkem do Starbucksu. Po tom, co mi Iren při selfie vymáchala ruce v muffinu, který byl mimochodem úplně luxusní, jsme se těšily do nejočekávanějšího obchodu.

Lush. Tady jsem se rozhodla utratit nejvíc peněz z celého dne. Naštěstí bylo před výplatou, takže mě to ani tak neštvalo :D
Rozhodování bylo velmi těžké, ačkoliv je to velmi malý obchůdek mají hromadu věcí. Musím ale říct, že personál absolutně perfektní! Mladý, příjemný lidi. Jeden kluk od nich nás velmi bavil, když zjišťoval kde bydlíme a jestli bude večer party a také jestli si dáme bomby spolu :D Těším se na další návštěvu a také na vyzkoušení jejích produktů.

Nakonec byla už jen cesta domů metrem, kde jsem málem umřela smíchy, protože Iren házela hrozné hlášky. Pomáhala k tomu i paní naproti nám staršího věku ostříhaná na velmi krátko (paní bodlinka), která se bavila společně s námi a pán, co seděl vedle Iren a měl v tašce schovanou lahev. Nenápadně do sebe nakláněl celou tašku. Musím říct, že dlouho jsem se nezasmála, abych brečela :)

Domů jsme dojely úplně zničené, ale plné zážitků. Byl to luxusní víkend. V neděli jsme už nic nedělaly. Ve 2 hodiny Iren odjížděla, protože měla sraz ještě s jednou kamarádkou. Bylo to velmi krátké a uteklo to šíleně rychle, ale doufám, že si brzy dáme repete :)