Amorino, Grébovka a Erhartova cukrárna

Vždy, když přijede Irenka, tak se snažíme chodit na nová místa či zkoušet nové podniky, které se v Praze nacházejí. Samozřejmě máme už i svoje tradice. Teď se například pokaždé scházíme na Chodově. Koukneme po obchodech a dáme si večeři tradičně v McDonaldu. Stal se nějak z toho takový zvyk, který děláme automaticky.

Tentokrát jsme měly na Chodově ještě jeden cíl a to si dát zmrzlinu v podniku Amorino. Výjimečná zmrzlina tu je v tom, že vám ji dají do kornoutku ve tvaru růže. Příchutí mají skutečně hodně a je z čeho vybírat. Klidně si můžete dát všechny příchutě do jedné zmrzliny. Jako bonus si můžete navrch dát makronku. Tahle sranda je docela drahá i přesto, že zmrzlina byla výborná, ale v Praze naleznete víc podniků s výbornou zmrzlinou. Já osobně mám hrozně ráda Créme de la créme, kde vyjde porce mnohem levněji.

Tahle sranda nás každou vyšla na 170 korun. Pak jsme si prošly ještě pár obchodů. Já si koupila v Sinsay tašku s kočkou ve výprodeji a Iren ulovila v Mohitu ve výprodejích šaty.

Druhý den ráno jsem nám tradičně připravila snídani, abychom byly posilněný na cestu a na aktivity, které jsme si v tento den vymyslely.

V plánu jsme měly zajít se podívat do parku Grébovka. Vzaly jsme to tramvají na Mírák a tam pak ještě kousek pěšky. Ačkoliv celý život žiji v Praze, tak v tomto parku jsem nikdy nebyla.

Hned u vstupu je takové jezírko, kde jsou i ryby a celkově je to takové příjemné místo s malým vodopádem. O kousek dál je kašna s umělou skálou. Dá se vyjít i po schodech nahoru, kde je menší vyhlídka.

Na již zmíněných schodech jsem si udělala menší úraz, o kterém jsem mluvila v předešlém příspěvku. Šly jsme po těch schodech nahoru, byly to kamenité schody a nerovného povrchu, aby to právě připomínalo skálu. Šla jsem nahoru první a držela jsem mobil v ruce. Měla jsem ho jen pár dní nový a najednou jsem nějak zakopla nebo co a padala jsem dolů. Jediná moje myšlenka, která mi naskočila byla pozor mobil, tak jsem nějak automaticky vyhodila ruku s mobilem nad hlavu a hřbet druhé ruky si sedřela :D Iren nejdřív myslela, že to dělám schválně, ale nakonec pochopila, že to je skutečný a že sem fakt upadla :D

Nějakou dobu jsme se tu zdržely a pak se vydaly ještě o kousek dál, kde je krásný výhled na Prahu. Pod námi byla hned vinice a ten výhled byl neskutečný. Mám tyhle vyhlídky a místa ráda a pohled na Prahu mě asi nikdy neomrzí.

Po vyhlídce jsme se vydaly na tramvaj na metro  a jely na Jiřího z Poděbrad do Erhartovy cukrárny. Je to moc příjemné místo a zákusky mají výborné. Cenově je to tak v normě se srovnáním třeba se Světozorem.

Pak už jsme se vydaly jen na Smíchov, odkud Irenka jezdí domů. Daly jsme si oběd a pak se rozloučily a já jela domů. Společné dny zase neuvěřitelně rychle utekly. Škoda jen, že nejde časově zařídit, abychom se viděly častěji.